Do parlamentu míří další zákon, který bude předmětem bohaté diskuze a možná i zdrojem nemálo mailů "volil jsem Vás, ale zklamal jste mě". Takže je asi na místě říct nahlas a dopředu, jaký názor já na tuhle problematiku mám. Zvláště, když jsem tenhle svůj názor nikdy netajil a mám v něm jasno "odjakživa". Zákon, který má umožnit, aby homosexuální páry mohly adoptovat dítě svého partnera.
Jsem jednoznačně pro a nevidím jediný důvod proti tomuto zákonu. A tak také budu hlasovat. A pokud jde o námitku, že to může být jenom "předkrok" k dalším požadavkům, třeba k požadavku homosexuálů adoptovat děti z dětských domovů, tak bych rád svoji otevřenost dotáhl do konce. A říkám, že mi vůbec nevadí, když to bude předkrok. A jsem připraven vést diskuzi i k této možnosti. Aby homosexuální páry měly plné právo adopce.
Tady však mám jednu základní podmínku. Většina společnosti s tím musí být srozuměna. Pokud se tak nestane, pak skutečně pro adoptované děti dvou tatínků či dvou maminek by mohlo být velkou citovou či psychickou zátěží to, jak se k nim bude chovat okolí. Spolužáci, sousedi...
Nevidím žádný problém v tom mít dva tatínky nebo dvě maminky. A věřím tomu, že by ho neviděly ani adoptované děti. Ale viděl bych problém v opovrhování, vyčleňování či dokonce šikaně takových dětí ze strany okolní společnosti, která by s takovou věci nebyla srozuměna a nebyla připravena ji považovat za normální.
Tedy tento návrh zákona (možnost adopce potomka registrovaného partnera) určitě podpořím, budu pro něj hlasovat a jsem připraven diskutovat kroky další. A nejen diskutovat, ale i přesvědčovat veřejnost, že plná adopce dětí homosexuály je v pořádku a je to správná věc. Jako zákonodárce bych pro ni však mohl hlasovat jen v případě, že se takové přesvědčování podaří a vetšina společnosti bude na takový krok připravena a bude s ním souhlasit.
Přidejte první komentář