Oznamovat v České republice korupci, nebo hospodářské delikty (když nejsem přímo poškozeným, ale toliko svědkem, třeba při výkonu své profese) se pořád nepovažuje za normální. Vím to dobře ze své advokátní praxe. Pořád velká část lidí, kteří se k tomuto kroku odhodlali, a které zastupuju, si od svého okolí zasloužila nálepku buď blázen, nebo rovnou bonzáka. Stále v duší a myšlení některých lidí přetrvává uvažování, že krást je v podstatě vlastně přirozená lidská činnost, kdežto oznamovat takové jednání, je odsouzeníhodné bonzáctví. Možná stálý vliv kdysi populárních životních mouder "kdo nekrade, okrádá rodinu", "či nehas, co tě nepálí".
Je pravdou, že když takovému uchazeči o whistleblowerstvi vysvětlím, co jej čeká, velká část z nich od svého záměru odstoupí. On totiž posměch okolí je to nejmenší, co whistleblowery může potkat. Pravidelně přichází šikana v pracovním poměru (týká-li se oznámené jednání zaměstnání jedince), žaloby za pomluvu či poškození dobrého jména, či dokonce trestní oznámení. Měl jsem klienta, který byl dva roky stíhán pro trestný čin neoprávněné nakládání s osobními údaji, kterého se měl dopustit tím, že shromáždil důkazy o podvodech svého nadřízeného a předal je policii. Nejsou řídké ani verbální vyhrožování a zažil jsem i jedno fyzické napadení.
Zkrátka dostat do podvědomí lidí, že oznamovat korupci či jiné trestné jednání, kterých jsem svědkem ve svém zaměstnání, či životě obecně, je normální. Je přirozené, je správné.
Proto jsem podpořil iniciativu www.piskamfauly.cz, která si vytyčila právě tenhle cíl. Ukázat a dokázat, že ten, kdo oznámí trestný čin, jehož je svědkem právě na svém pracovišti, ve svém zaměstnání, je člověk odvážný, hodný obdivu. Který je téhle společnosti prospěšný a zaslouží si naši ochranu.
Přidejte první komentář