Ústavní soud vyhověl v plném rozsahu návrhu na zrušení některých ustanovení zákona o pobytu cizinců, který jsem inicioval a za skupinu senátorů podal. Možná tahle krátká zpráva bude některým stačit k tomu, aby se pustili do řádné kritiky. Kdo chcete vědět víc, pokračujte v četbě.
Minulý rok přišel do Senátu návrh novely zákona o pobytu cizinců. Byl jsem určen zpravodajem. Návrh prostudoval, označil některé pasáže za protiústavní. A navrhl jej zamítnout. Senát mi vyhověl. Pak jsem šel obhajovat zamítnutí do Sněmovny. Tam jsem dostal strašnou čočku. Zejména od ANO, ČSSD a ODS jsem dostal naloženo, že oni přesně tomu rozumí a já ne. Tuším zejména pan poslanec Stupčuk a Stanjura mi naložili opravdu bohatě. Sněmovna Senát přehlasovala a zákon podepsal prezident. Nevzdal jsem to a připravil jsem na nejkřiklavější pasáže zákona návrh Ústavnímu soudu na jejich zrušení. Pod návrh se podepsalo dalších 17 senátorek a senátorů. Dnes Ústavní soud rozhodl, že jsem měl pravdu.
A o co jde?
Vůbec nejde o to, že se zákon o pobytu cizinců zpřísňuje. To je celoevropský trend. To respektuji. Jde o to, že poslanci (všechny zrušené pasáže do zákonu prosadil poslanec ČSSD Klučka za zády s ministrem Chovancem) do zákona protlačili pasáže, které jsou v rozporu s Ústavou a nejméně v jednom případě jdou dokonce proti vlastním občanům.
První zrušené ustanovení přikazovalo zastavit řízení o žádosti cizince – rodinného příslušníka občana České republiky, o povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu, jestliže tento cizinec není oprávněn pobývat na území ČR nebo mu byl vydán výjezdní příkaz. O jaké případy šlo? Bylo to o cizincích, kteří přijeli do České republiky legálně. Nejčastěji na studia na našich vysokých školách. A našli si tu při studiích partnera či partnerku. Oženili se/vdali se a požádali následně o trvalý či přechodný pobyt. V řízení o tomto pobytu se mohlo zjistit, že takový cizinec s ukončením studia včas nepožádal o změnu účelu pobytu ze studijního na sloučení rodiny. Tedy čistě formálně pobýval na území ČR po ukončení studia neoprávněně. Dřív se tahle okolnost/chyba posoudila v řízení samém. Jestli byla závažná, či nikoli a podobně. Nově však měla být automaticky důvodem k ukončení řízení a vyhoštění cizince. Že přijel do ČR legálně? Nezájem. Že tu má manželku/manžela, děti? Nezájem. Že si tu našel práci, platí daně, chová se naprosto řádně? Nezájem.
Jak vidíte, tohle ustanovení nemá vůbec nic společného s takzvanou „migrační krizí“. Bylo ten jen extrémní zpřísnění pravidel pro cizince, kteří na naše území přijeli legálně, usadili se tu a založili rodinu. Co bylo „pikantní“ byl fakt, že tahle přísnost se vztahovala jen na cizince, kteří měli za muže/ženu občana ČR. Na cizince, kteří měli za muže/ženu občana EU trvale usazeného v ČR, tohle pravidlo nedopadalo, neboť takový cizinec byl chráně právem EU. Tedy cizinecký zákon byl přísnější na vlastní občany, než na druhé. Jako by někdo chtěl trestat občany ČR, kteří mají tu „drzost“ pojmout za manžele/manželku cizince.
Druhé zrušené ustanovení nařizovalo zastavit soudní řízení o přezkumu oprávněnosti omezení osobní svobody cizince, byl-li ten cizinec do okamžiku vynesení rozsudku propuštěn. Co to znamenalo? Cizinec je zadržen, omezen na osobní svobodě a umístěn do detenčního zařízení. Pokud se svým zadržením nesouhlasí, má právo podat žalobu soudu, aby přezkoumal, jestli je omezován na své osobní svobodě podle zákona. Nově, pokud by do rozhodnutí soudu byl cizinec propuštěn, musel by soud řízení zastavit. Bylo by mu tak odňato právo dozvědět se, jestli byl či nebyl zadržován v detenci po právu. Ministerstvo vnitra by nic nemuselo zdůvodňovat. Mohlo by si zadržovat, koho by chtělo a kdy by chtělo. A stačilo by ho jen včas propustit a nikdy by se nic nepřezkoumávalo. Teoreticky by mohlo cizince druhý den po propuštění znovu zadržet a pak ho zase pustit a tak pořád dokola.
Velké omezení práva na přístup k soudu a soudní ochranu. Přitom pro takové omezení práva na soudní proces nebyl důvod. Nijak nebylo a není omezováno právo ministerstva vnitra zadržovat a držet v detenci cizince. Jen se po něm chtělo, aby umělo obhájit, že takové omezení svobody bylo v souladu s našimi zákony.
Tak asi tak. Za tímhle svým počinem si stojím. Myslím, že to není nic o „migrační krizi“. Je to jen o tom, že poslanci prostě na chvíli vypli hlavu a ignorovali zjevný nesoulad schvalovaného zákona s naší Ústavou a mezinárodními pravidly, kterými jsme vázáni. A to třeba i poslanci „proevropské“ TOP 09. Snad se z toho všichni poučíme. I přísné zákony se dají přijímat tak, aby nebyly v rozporu s Ústavou. Chce to jen nemít klapky na očích a trochu u toho přemýšlet.
Přidejte první komentář