Kauza jménem Panama Papers se zasloužila o celosvětový rozruch, od jejího vypuknutí se médii šířila jména vysokých politiků, vlivných podnikatelů či jinak známých osobností, kteří si zakládali firmy v klasických offshorových destinacích, jako je Panama, Bahamy nebo Britské Panenské ostrovy. Pozornost médií byla soustředěna na velká odhalení a „šokující“ titulky. Ale ona ta kauza není až tak o jednotlivých osobnostech, klientech společnosti Mossack Fonseca. Spíš je zajímavá tím, že nám rozkrývá a dokazuje systém vyhýbání se placení daní a zakrývání skutečných vlastníků v jeho celé šíři.
V diskuzi o zakládání firem v daňových rájích velmi často zní argument „vždyť je to legální“. To však za prvé neplatí vždy. Pokud systém těchto offshore společností je součástí trestné činnosti, ať už daňové, či jiné, tak i samotné vytváření tohoto systému je nezákonné, trestné. A i když to tak není, pak ne vždy „legální“ znamená „správné a morální“.
Výsledkem tohoto sytému je, že velcí podnikatelé a velké firmy neplatí daně ve státě, i když v něm reálně existují a vytvářejí zde zisk, a především využívají všech jeho benefitů, které poskytuje. Pracovní síly, silničních sítí, veřejných služeb. Jsou tedy takovými nevděčníky. Mají zisk z dané společnosti, do které však zpětně už nijak nepřispívají.
Problematika offshore byznysu je mnohem větší, než se na první pohled může zdát, většina jeho aktivit se odehrává ve stínu, za oponou, avšak na jeho následky narážíme téměř každodenně. Mohou mít povahu třeba chybějících investic na rozvoj regionu. Nebo třeba i následné zvyšování jiných druhů daní, aby se dorovnaly chybějící zdroje, či ztížené podmínky pro malé a střední podniky, které nejsou „daňové optimalizace“ v offshorových strukturách schopny.
Úniky informací prostřednictvím whistleblowerů, jako byly Panama Papers, Swiss Leaks nebo Lux Leaks, jsou pak stejně kontroverzním tématem z hlediska legálnosti a morálky jako samotné offshory. Přes svoji kontroverznost ale mají nesporný přínos. Prolamují jistou nedotknutelnost určitých skupin společnosti, které si myslely, že jsou pečlivě skryty před veřejnou odpovědností. Úniky informací z posledních let boří hranici mezi dvěma světy, světem obyčejných lidí a světem mocných, kteří nechtějí hrát čistou hru. Větší otevřenost a lepší přístup k informacím pomáhá i k zvýšení občanské angažovanosti na veřejném dění a přispívá k pocitu, že společně můžeme utvářet dnešní svět a že nejsme jen loutkami, kde za nitky tahají jiní.
Ale ano, určitě lepší by svět byl, kdyby těchto úniků vůbec nebylo potřeba. Proto třeba budu podporovat snahu Evropské komise, která uvažuje o zavedení přísnějších podmínek zveřejňování informací pro společnosti, které působí v Evropské unii. Tím by se ztížily podmínky pro firmy, které nechtějí dostát svých daňových povinností v zemi, kde svůj zisk vytvořily.
Tento blog vznikl v rámci mezinárodní iniciativy Tax Justice Blogging Day. Více na www.danevraji.com #taxjustice
Přidejte první komentář