V neděli jsem se zúčastnil shromáždění na podporu autonomního centra Klinika, které bylo den před tím napadeno skupinou radikálů. Kameny, světlicemi, ohněm. Chtěl jsem shromáždění podpořit bez jakýchkoli projevů. Jen aby lidé, kteří tam přijdou, viděli, že se i politici o tuhle věc zajímají. Spolu se mnou tam byl mimo jiné i kolega senátor Jiří Dientsbier. Když ale jeden z řečníků přítomným sdělil, že za tenhle útok můžou všichni politici a žádný se nezajímá o to, co se tu stalo, vystoupil jsem s improvizovanou reakcí:
"Dobrý den, měl jsem původně v plánu podpořit Vaše shromáždění jen svou tichou účastí, ale když tady můj předřečník řekl, že všichni politici jsou stejní a nikdo se o tenhle problém nezajímá, nikdo tenhle protest nepodpoří, tak jsem se Vám chtěl ukázat, že tu jsem. A trochu oponovat tomu, aby se všichni politici házeli do jednoho pytle.
Pokud budu mluvit za Senát, tak tady existuje senátorská platforma, ve které je přes dvacet senátorů a senátorek. Která přistupuje k problému migrace jinak. Která se snaží o integraci těch, co dostanou v Česku azyl. Která přivedla neziskové organizace pomáhající uprchlíkům k ministrům a donutila je poslechnout si jejich názory a jejich zkušenosti z terénu.
Pokud budu mluvit za Stranu zelených, tak ta veřejně odsoudila útok na Kliniku hned po útoku.
Já vím, že jsem politik. A že politici jsou z velké části odpovědní za to, co se tu stalo. Že jsou politici, kteří upřednostňují vlastní zájmy před ochranou zájmu veřejného. A nejenom ti radikální jako Konvička a spol. Ale i ti „standardní“, jejichž rétorika prostě vede k eskalaci násilí a tomuhle útoku.
Ale nejsme všichni stejní. Někteří se opravdu snažíme dělat věci. A i když je to asi těžké, zkuste nám prosím alespoň malinko věřit."
Přidejte první komentář