Abyste uspěli u soudu s jakoukoli žalobou, musíte v ní tvrdit a prokázat, co je třeba. V daném případě, kdy prezident žádá citlivé informace od BIS a tím naplňuje definici ústavního deliktu velezrady.
A my to tvrzení v tuto chvíli víme jen z poloviny. “Prezident žádá od BIS citlivé informace, aby…” Aby co? Aby je rovnou předal nepřátelské mocnosti? Aby jimi kohokoli vydíral? Aby je využil k diskreditaci české tajné služby? Tohle musíme do žaloby tvrdit, a také navrhnout důkazy, kterými to prokážeme. Bez toho prohrajeme.
V případě první ústavní žaloby na prezidenta trvalo rok, než jsme dokázali žalobu promyslet, sepsat a navrhnout důkazy. Rok jsem vysvětloval, proč úspěšnou žalobu pro velezradu v daný okamžik nelze podat. Zároveň jsem ale usilovně promýšlel, jak to udělat jinak. A na konci toho snažení vznikla velmi kvalitní žaloba pro hrubé porušení Ústavy, o které jsem byl přesvědčen, že bude u Ústavního soudu úspěšná. Tu Senát schválil a s tou jsme šli do Sněmovny. Většina poslanců nám vynadala do nenávistných ničemů a žalobě vystavila stopku. Ale to je mi vlastně jedno. Udělali jsme, co bylo naší povinností.
Pro zopakování podobného kroku mám jedinou podmínku. Musím být schopen sestavit takovou žalobu, o které budu přesvědčen, že u Ústavního soudu uspěje. Ano, jsem politik a politici občas „plácají do vody, jen aby to stříkalo“. Zároveň jsem ale také právník. Proto, když už spustím nějaký soudní proces, chci vyhrát. Chci dát soudu kvalitní materiál, za kterým si budu stát a kterému budu věřit. Jakmile toho budu schopen v tomto případě, zopakuji celé martýrium ústavní žaloby klidně znovu. Klidně po sobě nechám plivat Faltýnka, Okamuru nebo komunisty. Udělám, co je správné.
Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí však v tento okamžik není možné takovou žalobu sestavit. Chybí pro ni ještě dost informací a důkazů. Budu se po nich pídit. A vedle vysvětlování, že to momentálně nejde, budu pečlivě hledat cestu, kterou to půjde.
Takhle to vidím a tohle přesvědčení povede mé další kroky.
Přidejte první komentář