Na posledním jednání pléna Senátu mě zaujalo, jak poměrně jednoznačně prošel zákon o hazardu, byť na výborech byla značná diskuze o paragrafech umožňujících blokování internetových stránek. V důsledku čehož také nakonec dva ze čtyř výborů k návrhu zákona nepřijali žádné usnesení.
Myslím, že na vině byla i předchozí bouřlivá diskuze o rozšíření pravomoci NKÚ. Ta byla hodně živá, vystoupilo k ní přes třicet senátorek a senátorů, a hodně sledovaná. Většina senátorů a senátorek pečlivě diskuzi naslouchala ze senátních lavic.
Bylo to neporovnatelné s následnou diskuzí o zákonu o hazardu. Byť diskuze proběhla též, tak při ní bylo v senátních lavicích maximálně 25 osazenstva. Ostatní byli v kuolárech. Možná trochu odpočívali i při vědomí toho, kolik věci je toho dne ještě třeba projednat.
A je to trošku zmar snažit se Senát přesvědčit o nečem konkrétním a mluvit při tom do poloprázdných lavic. Je to pak spíš trošku divadýlko pro lidi, než nějaká smysluplná práce.
Myslím si, že by věci pomohlo, kdyby Senát zasedal pravidelně a častěji. Ono ve dvou dnech projednat 33 bodů je sám o sobě faktor dost omezující věcnou diskuzi. A stihnout se to prostě musí. Protože ze zákona má Senát na projednání zákona postoupeného Sněmovnou jen třicet dní a průměrně zasedá tak tři dni v měsíci. Tak je to prostě všechno dost "zahuštěné".
Myslím, že dobrým řešením by bylo protáhnout lhůty k projednání návrhů na 60 dní a zavést pravidelné zasedání pléna Senátu (mimo to ještě pravidelně zasedají kluby, výbory a komise) pro začátek jednou týdně. A navyšovat dle potřeby a rozsahu zákonů postupovaných aktuálně do Senátu Sněmovnou.
Možná by taková změna pravidel přispěla k větší užitečnosti a smysluplnost Senátu.
1 komentář