V úterý jsem se jako každý rok zúčastnil Běhu za budoucnost stolové hory Vidoule. Akci spoluorganizuje neuvěřitelně aktivní Dagmar Šormová (opravdu si nepamatuji jakoukoli občanskou akci na Praze 5, kde bych ji nepotkal) a Markéta Fléglová ze Spolku Hájovna Cibulka. A samozřejmě řada další místních (Spolek Cibulka).
Všichni pro Košíře dýchají a organizují ve svém čase spousty aktivit. Mimo jiné dali dohromady místní hájovnu, kde pořádají nepřeberné množství akcí.
Mezi jednu z nich patří i každoroční Pohádkový les právě na Cibulce. Už jsem tam byl za krále (nosit královský plášť ve 35 stupních bylo výživné), myslivce a naposledy za Krakonoše. Na poslední ročník si pohádkovou trasu prošlo přes 400 dětí.
Samostatnou kapitolou je snaha o záchranu samotného zámečku Cibulka. Kde místní v čele opět s Dagmar Šormovou zase dělají, co můžou, aby jej zachránili. Ten je v rukách soukromého vlastníka, který má jediný cíl. Nechat zámeček spadnout a prodat pozemek na novou výstavbu. A už je svému cíli dost blízko. Opakovaně jsem o zámečku jednal na Ministerstvu kultury, kde ochota pomoct byla. Ale zákonná podpora chybí. Proto se snažím angažovat ve věci nového památkového zákona. Ale zpět k zámečku. Už několik let tvrdím, že měl být minimálně zahájen proces vyvlastnění (prosím neplést se znárodněním), protože vlastník si dělá srandu ze své odpovědnosti ke kulturní památce, zákonům, ale i z místní samosprávy. Teď přišel s nápadem, že by Cibulku prodal. Za přemrštěnou cenu a rovnou i s akciovou společností, která oficiálně zámeček vlastní. Nevím, nakolik je reálné takový nákup provést. Ale byť jsem příznivcem zahájení procesu vyvlastnění, podpořím jakýkoli další smysluplný pokus o záchranu Cibulky. Protože ta už moc času nemá. Minulý týden mi z ministerstva kultury psali, že opět provedli alespoň venkovní inspekci. A stav zámečku je zoufalý. Čas se mu krátí. Uvidíme, jaký postoj zaujme obměněné vedení radnice Prahy 5.
2 komentáře