Železniční most na Výtoni je unikátní kulturní památka. Ve hře by měla být i jeho záchrana.
Nejsem příliš přes architekturu, přesto na mě výtoňský železniční most pod Vyšehradem vždycky dělal dojem. Ale bylo zřejmé, že o něj nebylo dlouhodobě dobře pečováno, na mnoha místech rezne, nového nátěru se nedočkal léta. A dnes prý navíc už nedostačuje kapacitně a pro dopravu mezi Vyšehradem a Smíchovem budou potřeba tři koleje. Proto přišla na pořad dne rekonstrukce a přidání jedné koleje.
Nakonec ale celý proces došel do stadia, kdy se má most zbourat celý a místo něj se má postavit most nový. S tím se spousta mých spoluobčanů nesmířila a už přes 15 tisíc z nich se proti tomuto záměru postavilo podepsáním petice na webu Nebourat.cz:
https://www.petice.com/petice_za_zachovani_a_opravu_kulturni_pamatky_elezniniho_mostu_pod_vyehradem
Protože podle všeho nebyly vyčerpány všechny možnosti k záchraně stávající kulturní památky, měli bychom se vrátit k seriózní debatě o možnostech rekonstrukce mostu a přistavení třetí koleje (včetně vyřešení bezbariérové přístupnosti), místo jeho zbourání a postavení mostu nového. Koneckonců podle některých názorů by první varianta vyšla dokonce levněji. Ve hře je tedy nejen estetický, ale i ekonomický aspekt celé věci.
Protože se zdá, že Správa železnic nehodlá vést o různých variantách řešení další diskusi, rozhodl jsem se spojit s dalšími pražskými (i mimopražskými) senátorkami a senátory a napsat otevřený dopis ministru dopravy. Martin Kupka je totiž jediný, kdo v tuto chvíli může nastavený proces, se kterým nezanedbatelné množství lidí nesouhlasí, zastavit a diskusi znovu otevřít. Pod dopis se podepsala nejen moje kolegyně ze senátorského klubu Adéla Šípová, ale i Marek Hilšer, Miroslava Němcová, Hana Kordová Marvanová nebo Jan Pirk.
Zdá se, že díky úsilí iniciativy Nebourat železničnímu mostu zatím neodzvonilo a dále probíhají diskuse mezi všemi aktéry.
1 komentář